Vím, jaké to je žít na vesnici i ve velkoměstě.
Umím se hrabat v hlíně i „vynést“ večerní toaletu.
Zažila jsem vyčerpání a vyhoření v byznysu i na volné noze při bohulibé činnosti a dostala se krok za krokem z toho ven.
Ztratila jsem sama sebe v manželství, prošla si depresí, nemocí i ztrátou smyslu života a dokázala se znovu nalézt a uzdravit své tělo, mysl i duši.
Vím, jaké to je nemít nic a kvůli manželovým dluhům nosit věci do zastavárny, i jaké to je se z toho dostat a dát si život do pořádku.
Zažila jsem několik velkých životních bodů obratu. Jedním z nich bylo uvědomění v době náročného rozvodu, že když se mi ve vztazích opakují pořád ty stejné věci a ostatním ne, tak to asi nebude chyba jenom těch mužů, ale že by asi bylo dobré mrknout se sama do sebe, čím si to způsobuji a přitahuji. Tam začala moje vědomá cesta sebepoznání. Byl rok 2002 a mně bylo 25 let.
Dalším bodem změny byly vánoce a nový rok 2008. Bylo mi tehdy 31 let, pracovala jsem jako konzultantka a lektorka pro týmy farmaceutických firem a měla hodně slibně rozjetou kariéru. V posledním roce tam už ale přestalo jít o lidi, začalo jít jen o vydělání peněz jakýmkoli způsobem. Po pádu ze schodů a nočním pobytu na pohotovosti s naraženým loktem jsem si řekla, že tomuto poli už sloužit nebudu, že už prostě nemohu dál. Dala jsem výpověď, šla na volnou nohu a začala dělat to, co mi dává smysl doteď.
S tímto bodem obratu přišla i změna ve vnímání těla, krásy a hodnot. Sundala jsem gelové nehty, nechala odrůst trvalou a barevný melír, minimalizovala líčení, zula podpatky, shodila kostýmky i naučené výrazy tváře. Přestala jsem honit výkony v posilovně a v bazénu a začala cvičit jógu a meditace. Začala jsem nosit pohodlné ezo a přírodní věci a nitro se pro mě stalo důležitější než vnější svět.
Po několika letech velkého duchovního růstu, meditací, seberozvoje a zároveň podnikatelské nezkušenosti, jsem se od hmoty vzdálila natolik, že jsem si půjčovala peníze na život, výcviky i semináře a věřila, že se to brzy nějak obrátí. Místo toho jsem skončila v dluzích, přečerpaným kontokorentem a zoufalým výhledem do budoucnosti. Tam mi to došlo konečně naplno. Rozhodla jsem se a slíbila si, že teď přijmu život se vším všudy, s tělem, hmotou i penězi, spletitými vztahy, stinnými lidskými vlastnostmi a že do toho půjdu naplno, ať to znamená cokoli. Přistála jsem v realitě a převzala za její tvoření zodpovědnost. Psal se rok 2014. Bylo mi 37 let.
A dnes, po zažití všech možných extrémů v životě, skvěle nastartované kariéry, kultu těla a vnější krásy, úžasných mystických a duchovních zážitků, kultu ducha a vnitřní krásy, hodně peněz i málo peněz, bytí ve vztahu i sama, skvělé i ubohé fyzické a psychické kondice, jsem došla do příjemného stavu rovnováhy, v které jsem prostě sama sebou. Je to báječný pocit, tak plný a přitom tak obyčejný. Spojení světa ducha i hmoty, intuice i realismu, klidu i dynamiky, ženského i mužského principu, péče a krásy zevnitř i zvenku za ponechání si prostoru pro dobrodružství, překvapení a nové věci. K tomu mohu provázet i vás.
Vždy se dá totiž najít cesta a způsob, jak po ní jít.
Rozhodni se, věř sama sobě, nech se vést a úspěch Tě nemine.
Zázraky se dějí lidem, jako jsi Ty i já.
Bude mi ctí a radostí provázet Tě k těm Tvým.
